Príbeh

Ta bolest byla nesnesitelná. Zažírala se do mozku a rvala ho na kusy. Chytnul jsem se za hlavu v marné snaze zmírnit to utrpení, ale bolest neustávala. Mezi prsty mi protékaly potůčky krve, které příjemně hřály. Stékaly mi do vlasů a slepovaly je ve špinavé copánky plné prachu.

S vynaložením všech sil jsem otevřel oči a rozhlédl se po okolí. Ležel jsem mezi horami odpadků, starého nábytku a zdechlin zvířat. Hejna masařek se vznášela nad touto scenérií a prováděla nálety, za které by se nestyděli ani piloti světových válek.

Smetiště? Co dělám na smetišti?

Zachrchlal jsem a převalil se na bok. Ústa jsem měl najednou plná krve. Chutnala sladce. Můj pohled se zastavil na krvavé skvrně opodál, vedle shnilé slupky od banánu.

Tak počkat, to není skvrna.

Civěl jsem do kusu rozbitého zrcadla na svůj rozmlácený obličej, který vypadal jak po nárazu parní lokomotivy. Mému čelu dominovala osmička v kroužku vypálená značkovačkou na krávy.

Jsem to ale fešák.

Obličej na maděru označkovaný jako dobytek kupodivu nebyl to nejhorší. Nejhorší bylo, že jsem ten ksicht v oprýskaném zrcadle nikdy neviděl. A co hůř, nevzpomínal jsem si vůbec na nic.